Dušan Zapalač

 Z Jeseníků do Jizerek, z bikrosu k běžkám, běhání do vrchu, přes překážky, k focení a životu samému, takže pěkně po pořádku…

Vyzkoušel jsi hodně sportů, který je ti nejbližší?
Popravdě mě baví snad každý sport, kdybych měl ale nějaké vypíchnout, tak určitě individuální, kde se spoléhám jen sám na sebe a nejlíp venku v přírodě.

Co máš rád na jízdě na běžkách, a naopak co nemusíš?
Byl by to asi delší seznam, nejvíc stopro svobodu pohybu, výhledy a teplou vanu po tréninku. Naopak mi moc nesvědčí, když chytím hlaďák, to je nebezpečný ne jen pro mě.

Sportuješ v jakémkoli počasí, může ti něco zabránit v tréninku?
Je to tak, nevadí mi ani špatné počasí, naopak ho mám dost rád, protože je obecně venku daleko míň lidí. Zabránit mi může jen nedostatečné vhodné oblečení, to se ale musím pochválit, tohle mám za ty odstartované roky docela podchycené.

Jaký je tvůj nejlepší zážitek spojený se sportem?
Obecně všechny zážitky a cestování díky sportu, kdybych měl být konkrétnější tak asi MS v běhu do vrchu se švýcarské Crans Montana, což byla pro mě první “velká” mezinárodní akce, to mám fakt moc pěkné vzpomínky, navíc mě přijeli podpořit i rodiče (ostatně jako celý život vždy a všude), další krásnou akcí bylo MS ve Spartan Race v Kalifornii, s tím se pojí i jeden (do teď neopakovaný) pro mě neznámý, zážitek, kdy jsem po 3h náročného závodu v horách okolo Squaw Valley, a to když jsem sbíhal do cíle, tak se mi “odšpuntovala” ohromná vlna emocí a já začal křičet štěstím do celého údolí s husí kůží a slzami štěstí v očích, prostě takový hubený malý křičící medvěd, haha.

Máš svoji srdeční trať nebo vzdálenost?
Popravdě asi nemám, bohatě mě uspokojí hezká příroda.

Proč jsi se rozhodl spolupracovat se značkou Montane a proč ji máš tak v oblibě?
Bavit se sportem v přírodě a být zdravý, víc totiž není. Montane je boží díky své funkčnosti, váze a minimalismu!

Co považuješ za svoji největší přednost a slabinu?
Největší slabinou je nedostatek tréninku. Nebo takto, trávím venku dost času (děkuju holky), ale vždycky by to mohlo být lepší.
O přednosti popravdě nevím, ale jestli něco, tak možná jakási “svalová paměť” a špetka talentu napříč sporty.

Co je podle tebe nejpodstatnější dovedností sportovce – je to vůle, technika, nebo vytrvalost?
To si myslím, že je kombinace všeho, mít ten koktejl správně namíchaný ze všech ingrediencí.

Co je tvojí největší motivací?
Pohyb obecně, svoje jsem si už odzávodil, navíc teď už jsme starej a pomalej, haha. Tím neříkám, že závody jsou už passé, to doufám ne, jen ty nejrychlejší časy už mám asi za sebou, ač je teda ohromně těžké si to přiznat.
A taky neoddiskutovatelnou motivací je se pak dobře najíst a dát si dezert bez výčitek, to chutná úplně jinak.

Jaké jsou tvé plány a cíle pro tento rok?
No a je to tady. Konkrétní čísla, umístění, závody atd v hlavě nemám, chci se hlavně sportem bavit, ale tohle je možná fajn příležitost si na sebe uplést bič a říct nahlas, že bych chtěl zkusit nějaký triatlon/duatlon, to si myslím, že by mohla být fajn sranda.

Jak jsi se dostal z Jeseníků do Jizerek? Platí rčení láska hory přenáší?
Přesně tak, stoprocentně. Z rodného Jeseníku mě láska zavedla na 2 roky do Prahy, odkud jsme mizeli ihned, jakmile jsme se dozvěděli, že se nám narodí Anička - nechtěli jsme ji vychovávat v betonové Praze (samosebou respektuju všechny, kdo má na to opačný názor, každý to máme hozený jinak) a přesunuli se do Jablonce, odkud pochází manželka Michalka.

Kdo si tvoje sportovní akce užívá nejvíce, ty, holčička nebo manželka?
Snad to jsem jen já, doufám, že po mém odskočení si na běh/kolo/cokoliv neprobíhá mezi holkama konverzace jak v Pelíškách “ještě, že není táta doma”. :-)) Když sportujeme všichni společně, troufám si tvrdit, že si to užíváme všichni stejně.

Jak si se dostal k focení?
To bych taky rád věděl a chtěl bych mít nějakou cool historku, tu bohužel nemám. Fotil jsem vesměs odmala na všechno, co šlo (a že toho dřív tolik nebylo, takhle starej já jsem), pak přišly telefony s foťákem, pak jsme si pořídili první kompakt a postupně jsem se procvakal až k podpoře od Nikon, tímto hned moc děkuju.

Co má společného sport a focení?
Podle mě úplně vše, jde to ruku v ruce, pač trénink dělá mistry, to mám ještě ohromný kus práce před sebou.

Co nejraději fotíš? Krajinu? Detaily? Lidi?
Asi bych se viděl jako krajinkáře. Zároveň od narození Aničky mě focení lidí a emocí daleko víc chytlo, takže je to teď všehochuť.

Co by sis přál, aby lidé na tvých fotografiích viděli?
Sílu toho okamžiku a právě ty emoce, o kterých jsem mluvil. Stejně tak největší odměnou pro mě je, když ve fotce někdo pozná můj “rukopis”.

Jak nejradši odpočíváš? Co je tvůj největší relax?
Asi to bude ne moc originální, ale nejvíc si odpočinu u sportu, nejvíc teda mentálně. Není nic víc, než se pořádně vygumovat, to má pak člověk úplně novou hlavu. Moc rádi si ale zajdeme do wellness a nebo výbornou kávu a jídlo.

Proč nesedíš tzv. doma a máš potřebu vyrážet ven?
Je to můj styl a patří to k modemu fungování, dělám to tak celý svůj život a je to pro mě taková terapie přírodou. Navíc naprosto objektivně, nemyslím si, že by se mnou bylo moc k vydržení, kdybych se válel na gauči a jen kynul.

Na co se tě ještě nikdo nezeptal, ale ty chceš, aby ta otázka přišla?
“Nechtěl by ses život tím, že bys brouzdal přírodou, něco občas vyfotil a při tom všem měl pořád ohromný dostatek času pro rodinu?"
Tohle by se mi líbilo a odkýval bych to ohromně rád. Zeptáte se mě teda někdo?

Kdybys mohl něco prožít znovu v rámci cestování nebo jinde, co by to bylo?
Moc rád bych se podíval znovu do USA, to mě bavilo. Máme v hlavě i pár dalších destinací, tak doufám, že to čase klapne.

Zkus se definovat třemi slovy.
Milovník rodiny, sportu a přírody. To jsou sice 4, ale 3 je příliš omezující, pardon :-))