Cesta nahoru vede zespod. Znovu a znovu!

Každej ví, že cesta nahoru bolí a je třeba tvrdě makat. Tuhle cestu nahoru by šlo dost dobře přirovnat k stoupání na vrchol hory. Trénink v jediný sezóně nebo v jakýmkoli delším období je jak stoupání na ten vrchol. Stoupání může být strmý, krátký, dlouhý, pozvolný, může mít občasný propady, cesta nemusí být přímá, ale většinou je jasný, kde je cíl – ten je tam nahoře. Když tohle víš, máš vytrvalost, silnou vůli a trochu štěstí, nahoru se dřív nebo později dostaneš a ten blaženej pocit, když se rozhlídneš, zažiješ. 

Fakt si ho užij, protože ať chceš nebo ne, dál už vede cesta jenom dolu.

Obr. 1 Oblíbený stoupání u rakouských jezer – Schafberg (1783 mnm), nastoupat přes 1300 m na 7,5 km a na snídani zpátky v kempu.

Propad dolu zažije každej, i ten největší profík. Pokud ze svého těla vymáčkneš maximum, obzvlášť když ho mačkáš dlouhodobě pro jeden krátkodobý cíl – třeba vysněný závod, pak po takovém cíli, vymačkání se, přijde zákonitě propad, protože tělo a hlava potřebují regenerovat a odpočívat. Pokud by propad nepřišel, nevymáčknul jsi maximum. Co z toho plyne? 

Pokud znovu a znovu začínáš s během, tak nejsi trapák, co by se na to měl vykašlat a propadat do depek. Je to normální a přirozený. Profík to jen ví a ten propad do dlouhodobého plánu zahrne a zbytečně se vněm nezavrtává.

Pro vybabrání se z propadu a nastartování není ani tak nutný vědět, co za něj mohlo (určitě to ale pomůže k jeho předcházení a oddálení), jako jak z něj ven. Tak třeba já, letos můžu své propady hodit na rodinný život, malý prcky, co jsou permanentně nachcípaní, k tomu klasicky nedostatek času kvůli práci a do toho rekonstrukce, tzn. dva měsíce intenzivního vystavování se alergenu, pro který mě doktor varoval, že se probudím na áru. Jasně všechno jsou to výmluvy. 

Ovšem díky tomu poslednímu se umím vžít i do kůže úplnýho „z gauče začátečníkem“, který neudýchá a bez poloviny chůzí nedá ani okruh v parku a můžu tak rozdávat moudra. Protože když to lze zvládnout z takovýhohlenc „gaučovýho“ dna, tak to jde i z úplně průměrnýho dna jako je třeba podzimní depka nebo přesčasy v práci.

Tipy, níž nejsou univerzální, ale snad někomu aspoň trochu pomůžou, budu rád za feedback:

1. Začít běhat! 

Nečekaně… Čím dřív se odhodláš, tím dřív navážeš na předchozí formu a ztráty budou minimální. Běh je boží v tom, že můžeš vyběhnout kdykoli, kdekoli a v čemkoli!

Obr. 2 Začít se dá kdykoli. Třeba taková ranní cesta do práce přes Prahu v džínách a s laptopem na zádech. Dalo by se jet metrem, ale kdo by odolal takovýmu východu slunce.

2. Nejdůležitější je dech

Nejen pro mě jako astmatika, ale obecně je „udýchat to“ vysoko nad vším, dokonce i nad technikou běhu, protože bez dechu není technika. Dech je i nad všemi fyzickými potřebami. Bez jídla vydržíš několik dní, bez spánku jen pár, bez pití hodiny, bez dechu jen několik desítek sekund. Přesto velká většina populace dýchá špatně. Teprve až si budeš jistý v dechu, přidávej zátěž. Začátky jsou spíš běhochůze a je to v pohodě. Běhy s pauzou na chůzi můžeš později (třeba už po týdnu) proložit běhy s úplným zastavením, vydýcháním a pokračováním v původním tempu. Takhle se postupně na krátkém okruhu (nižší jednotky km) dopracuješ do kontinuálního běhu.

3. Nic není potřeba

Na začátku nepotřebuješ ani tréninkovej plán, ani sledování progresu a ukazatelů výkonnosti, tepu, HRV, VOmax, Wattů, nejsou potřeba žádný drahý měřáky a sledovátka. Když se znovu rozebíhám z propadu, nějakej čas fakt klidně nechám doma i hodinky, vypnu Stravu, Garmin a všechno… uloudaný tempo a pauzy opravdu nepotřebuju nikomu ukazovat a zbytečně si tím nabourávat hlavu. Btw. pevný návyk se dle chytrých knížek vytváří po 21 dnech (a stejně dlouho se jiného zbavuje).

Obr. 3 Když se sbírám ze dna, hodinky nechám nějakej čas doma dětem na hraní. Vidět to bídný tempo hlavě moc nepomůže.

4. Přijmout propady

Ať už jsou jakkoli velký. Možná by bylo výhodný přenastavit si myšlení nevyrážet jen na jednu horu a na jedno stoupání, ale vyrazit do hor, přejít celý pohoří a vnímat jeho profil, kterej je nahoru a dolu, znovu a znovu. Roztáhnout si perspektivu a vědět, že po stoupání následuje klesání a propady, že je to tak normální, že je to prostě život.

5. Zjistit, co tě z propadu vytáhne

Z běžnejch propadů mi třeba pomáhá rytmická hudba (ujíždím na irským punku), nebo si to udělat pěkný, vyčíhat počasí a vyrazit za výhledy, případně doporučuju pořídit si hyperaktivní pacholky, který se musíte permanentně snažit utahat. Z velkejch propadů pak body 1), 2) a 3).

Obr. 4 Běh je fajn pro urovnání myšlenek, ale všeho moc škodí. Občas rád hlavu přehluším a nejlíp něčím rytmickým, s čím se dá držet krok!

6. Vychytávky a oblečení

 Nakonec i ty hodinky a věci můžou pomoct, třeba mít dostatek vrstev na střídačku pomůže. Dlouho jsem fungoval s minimem oblečení. Jde to, ale je to hell. Neustále plánovat, kdy poběžíš, kdy to pak přemáchneš nebo hodíš do pračky a kdy pak zas vyběhneš, abys měl běžecký ready... Čuchat smrdutý zpocený hadry, který v zimě nemáš kde sušit, taky není nic moc vábnýho. Nakonec i přes veškerý minimalizmus dospěješ do bodu (možná pohodlnost), že je nejlepší mít těch vrstev do různýho počasí habaděj, ať tě nic nepřekvapí a po každým běhu to v klídku frknout do koše na prádlo a na příští výpad brát čistý. Navíc jak říkával můj trenér „jedno jak ti to jde, hlavní je u toho dobře vypadat“. Níže najdete přehled kusů z aktuální kolekce Montane se kterými jsem spoky.

Mikina Protium Lite Hoodie: 

O téhle mikině už jsem psal, že je z příjemného materiálu, který hřeje tak akorát (žádná termo vrstva). Má super dlouhé rukávy, které si za běhu přetáhnete i přes pěsti a elastickou kapuci, ta pokud není na hlavě tak působí spíš jako větší límec a nikde při pohybu neposkakuje a nepřekáží.

Bunda Montane Minimus Lite Jacket:

Tahle bunda mě tak nadchla, až si zasloužila vlastní recenzi do časopisu Run. Po více než půlročním užívání, kdy jí tahám všude s sebou a nechovám se k ní zrovna šetrně, stále drží – a to jak pohromadě, tak v dešti. Ve větším slejváku vás nezachrání, tam bych sáhnul po goráči, ale proti němu nechá vaše tělo příjemně dýchat nejen v dešti.

Triko Dart Lite T-Shirt:

Od běžeckého trika požaduju jen dvě věci a tedy 1) rozumně odvádět pot, tzn. aby se s přibývajícím potem neměnily jeho vlastnosti (hmotnost) a jak se v něm cítím (pocit chladu, když foukne apod.). A za 2) mi většina těchhle plastových trik na delších trasách rozdrbe bradavky. I přes velký obavy u druhého bodu zatím dobrý!

Kraťasy Slipstream 7" Shorts:

Tohle jsem si vždycky přál. Běžecký trenky bez vnitřní síťky. Nic nikde netlačí, absolutní svoboda. Za mě totální hit. Problém možná bude mít to enormně obdařený nižší procento populace, kdy se nářadí může až nepříjemně houpat ze strany na stranu a vyvažovat tak jinak jistý běžecký krok. Já už párkrát z nouze vyběhl i v obyč trenkách, takže Slipstream 7" Shorts byla jistá láska na první navlečení.

Disclaimer: v textu víže je pár zmínek o přístupu ke zdraví. Jde o mé vlastní zkušenosti a má rozhodnutí. Nikomu neradím, jak nakládat se svým zdravím. Ke svému tělu přistupujme všichni zodpovědně, jako kdybychom měli jen jedno. 

Doporučujeme ze článků od Filipa:

> První rande se značkou Montane

> RECENZE: Bunda Minimus Lite Jacket