Dobrodružství s Jenny Tough

17. červen 2021

Dobrodružství s Jenny Tough

Touha vidět, co je za dalším rohem. Touha zjistit, co člověk ustojí a co ho posílí. Touha vidět, poznat a žít. Třeba vás rozhovor s Montane ambasadorkou inspiruje a vyrazíte objevovat svět.

Běžet sám bez jakéhokoliv podpůrného týmu jde v souladu s logistickými a fyzickými výzvami.

  • Vzhledem k tomu, že se specializujete na sólo expedice ve vzdálených oblastech, není vám cizí ztráta sociálního kontaktu. Jak vás tato zkušenost z expedic připravila na „lockdown“?

"Moje výpravy mě naučily spoustu věcí, ale nikdy jsem netušila, že se mi tyto zkušenosti budou hodit i během lockdownu. Sólo expedice vás naučí, jak být sám se sebou, jak se vypořádat se strachem a nejistotou a jak pokračovat dál, když se vám cesta před vámi zdá příliš dlouhá. Ale myslím, že největší lekce, kterou jsem se naučila, a ta rozhodně platí pro všechny, je, že jste odolnější, že si sami myslíte. Může se to zdát nemožné, ale věřte mi, že překvapíte sami sebe."

  • Povězte nám o svém prvním dobrodružství.

"Když jsem dokončila univerzitu a vrátila se do Kanady, odkud pocházím, napadlo mě, podniknout cestu na sever k Yukonu. Nechtěla jsem jet autem, lákalo mě použít pouze lidskou sílu, a tak jsem se rozhodla pro kolo. Nikdy jsem na něm moc nejezdila a nic jsem o tom nevěděla. Koupila jsem si kolo, sledovala videa na YouTube jak vyměnit pneumatiku, a pak jsem se vydala do Skalistých hor. Bylo to asi 1245 mil, trvalo mi to asi měsíc a úplně mi to změnilo život. Bylo to opravdu posilující."

  • Co pro vás znamená dobrodružství?

"Je to stav mysli. Nemůžete to definovat podle vzdálenosti, kterou urazíte, místa, kam jdete, a jak dlouho cesta trvá. Je to postoj, který zaujímáte k tomu, co děláte – že jste otevřeni novým zkušenostem, učit se věci a prostě vidět věci jiným způsobem."

  • Jaký byl váš nejnáročnější okamžik?

"Když jsem běžela přes Kyrgyzstán, udělala jsem obrovskou navigační chybu, sestoupila do špatného údolí a vyrazil několik sesuvů půdy. Přede mnou hrana útesu vedoucí do drsného údolí s divokou řekou. Jedinou únikovou cestou bylo vylézt na horu. Rozhodla jsem se tedy pro výstup a byl to pro mě zážitek blízké smrti. Rozhodla jsem se, že jakmile zdolám tohle údolí, zabalím to tady a jedu domu.

Když jsem se konečně po několika hodinách vydrápala na vrchol, zhroutila jsem se a začala brečet. Když jsem skončila, utáhla jsem si culík, vstala a prostě běžela dál, zpátky na cestu. Byla to chyba, která mě mohla stát všechno."

  • Pokud byste dokázali změnit jednu věc ve světě cestování, co by to bylo?

"Udělala bych to tak, aby měl každý možnost cestovat. Svoboda pohybu je obrovský luxus, který ve skutečnosti má jen málokdo z nás."

  • Povězte nám o nejzajímavější osobě, kterou jste na cestách potkala.

"Běžela jsem přes Kyrgyzstán a asi v polovině expedice, jsem měla opravdu těžký den. Pak jsem potkala kyrgyzské nomády. Běžela jsem kolem jurty a muž, který ji vlastnil, na mě zamával, zabalil a dal mi čaj a chléb. Strávila jsem večer s rodinou, vařila s nimi, hrála si s dětmi. Nomádský život je zjevně odlišný od toho mého, ale co bylo zajímavé, bylo to, že ten muž se rozhodl žít tímto tradičním způsobem, než aby šel do města. Spali jsme na podlaze, já a celá jeho rodina. Už je to nějaký rok, ale už to ve mně zůstalo: vždy si budu pamatovat, jak jsem se příjemně cítila v jejich přítomnosti."

  • Jaká nejlepší rada vám byla kdy dána? 

"Těsně předtím, než jsem se vydala na svoje první dobrodružství na Yukon, jsem si začala myslet, že jsem udělala velmi špatné rozhodnutí. Můj otec mi řekl: Víš co, myslím, že se budeš skvěle bavit. A když ne, určitě se něco naučíš. Myslím, že je to opravdu dobrý způsob, jak vyzkoušet věci, které jsou mimo vaši komfortní zónu."

  • Jaké nejextrémnější místo si navštívila?

"Běžela jsem přes Bolivijské Andy – což byla světová novinka – a bylo to extrémnější, než jsem předpokládala. Některé úseky byly neuvěřitelně vzdálené, pak tu byla nadmořská výška a počasí. A očividně Bolívie je pro ženu docela obtížnou zemí, kam cestovat sama. Stále si říkám, bože můj, nemohu uvěřit, že jsem to dala."

  • Jak plánujete své dobrodružství?

"Začíná to sněním. Myslím, že jedním z mých nejlepších koníčků plýtvajících časem je zírání do map. A pak vás začne zajímat, jaké to tam vlastně je? Dá se to jet autem, pěšky nebo potřebuji lyže? Prostě začnete vyplňovat všechny ty malé detaily, dokud nebudete mít před sebou kompletní trasu, kterou chcete vyzkoušet."

  • Jaký je váš přístup k balení? 

"Hlavně co nejlehčeji. Kromě fotoaparátu musí být všechno, co beru se sebou, nedílnou součástí mého přežití. A pak to samozřejmě musí být vybavení, které je zcela spolehlivé – nebo alespoň opravitelné lepící páskou."

  • Co vás inspiruje do nového dobrodružství? 

"Touha vidět, co je za dalším rohem. Chci vidět každou část planety a chci se setkat s místními lidmi. Ale také chci vědět, jakou výzvu jsem skutečně schopna přijmout a o kolik dále se dokážu posunout. Jde o to, chtít vědět víc, toužit po poznání neznámého."


„Mojí vášní jsou vytrvalostní výzvy, objevování naší nádherné planety, a to zejména v horách. Díky svým cestám posouvám své limity a snažím se pokořit veškeré výzvy. Ráda sdílím své příběhy a motivuji ostatní, aby objevili svoje limity, přírodu kolem sebe a zároveň ji chránili."



Inspirujte se více jennytough.com

← Zpět na seznam článků