Šárka Knížková

Když zrovna někde nerozdávám výživné rady do života, tak plna endorfinů pobíhám po lese, tančím, jančím, lezu nebo se pokouším v kuchyni zkombinovat umění z Masterchefa a Receptů Ládi Hrušky. 

Jak hlásám na svém instagramovém účtu @nutrie_v_behu, je krásné vědět, jak to má být správně, ale je důležité se z toho nepoprdět. A jsem přesvědčena, že oběd jde do žaludku a dezertík do srdíčka. Poslechnou si mě můžete na podcastu Nutrice u dvou přátel.

LEZENÍ

1. Co máš radši – bouldering, nebo lano? Skály nebo stěnu?
- To strašně záleží, na co mám v tu chvíli natrénováno a na jaké úrovni jsou zrovna mé socializační dovednosti. Ale obecně chodím asi spíš na lano na stěnu. Skály jsou sice totální láska a srdcovka a kdybych mohla, lezu tam od rána do večera. Bohužel jsou ale časově i logisticky náročnější, tak se tam nedostanu tak často.

2. Jak si se dostala k lezení a od kolika let lezeš?
- Tak v Praze se špatně běhá, že jo 😀 Takže těsně před covidem (bylo mi 22) mě prvně vytáhl spolužák a byla to láska na první zalezení. Takže po skončení karantény bylo v nových zálibách jasno.

3. Co je podle tebe nejpodstatnější dovedností lezce – je to síla, technika, nebo schopnost zachovat klid?
- Vůbec si netroufám jakkoliv komentovat výkonnostní lezce, takže má odpověď je optimismus! Umrčený lezce nemá nikdo rád 😄

4. Snažíš se cestám, které ti nesednou, spíš vyhýbat, nebo je naopak vyhledáváš?
- To je zase asi den ode dne. Někdy mám vyloženě potřebu vyhledávat nějaké šmakocinky a challengovat se, ale někdy se cítím jako neschopný bobek i bez neúspěchů na stěně, a tak si jdu spíš podrbat ego na cesty, které mi sedí.

5. Máš svého oblíbeného spolulezce, jističe?
- Rozhodně! Tímto zdravím Lídu, mého all time fav jističe i parťáka do nepohody ❤️

6. Jaké svojí cesty si nejvíc vážíš? A která ti udělala největší radost?
- Asi by to bylo moje první 6b na on sight na Kalymnu. Ta cesta měla totálně všechno, místy byla silová, místy technická, slab, převis, odtlačování, balancování… A ten výhled nahoře na protější Telendos byl prostě k nezaplacení.

7. Která skalní oblast tě uchvátila?
- Tak tady mám asi také jasno - Kalymnos je srdeční záležitost. V Česku skály moc oblezené nemám, ale díky orienťáku mám Český ráj prozkoumaný křížem krážem, takže je, co se lana týká, rozhodně na bucket listu.

BĚH

1. Čím by si měl začátečník projít, aby okusil krásy běhu naplno?
- Rozhodně orienťákem! Běhat po cestách a za hezkého počasí je oproti bažinám a hustníkům značně nezáživné. Tady se člověk podívá do míst, na která by jinak nezavítal, neběží v davu a nemusí složitě plánovat cestu. A hlavně - když chce jít člověk pěšky, vždycky se to dá uhrát na to, že přece mapuje.

2. V čem je pro tebe běh lepší než ostatní sporty?
- Dává mi neskutečnou svobodu. Nikdo mi neříká, kde, kudy a kolik musím běžet, můžu svoje plány měnit i v průběhu. Cítím tam obrovské spojení s přírodou, pomáhá mi zapomenout na všední starosti a zároveň bývám právě při běhu nejvíce kreativní a dostávám nejlepší nápady. A hlavně - dá se provozovat na jakémkoliv místě a je jedno, jestli je půlnoc nebo 5 ráno.

3. Běháš v jakémkoli počasí, může ti něco zabránit v tréninku?
- Běhání v dešti a sněhu je úplně nejlepší! Takže počasí mě rozhodně nezastaví a asi jediné, co mě donutí sedět doma na zadku, je nemoc nebo zranění.

4. Jaký je tvůj nejlepší zážitek spojený s běháním?
- OBPH (orientační běh pražských horolezců) - doporučila bych vyzkoušet každému, kdo má rád outdoor, běhání, lezení a je mu líto, že nejsou tábory pro dospělé. Hodnotím 100/10!

5. Máš svoji srdeční trať nebo vzdálenost?
- Miluju dlouhé traily. A v Česku za mě nejkrásnější závod je Slapy trail maniacs - totální trailový porno!

6. Jak si se dostala k běhání a od kolika let běháš?
- Bohužel ten start nebyl úplně ideální, byla to touha zhubnout v souvislosti s poruchami příjmu potravy v mých 9 letech. Člověk by ani nevěřil, že se to dá přetavit v takovouhle lásku.

7. Co je podle tebe nejpodstatnější dovedností běžce – je to vůle, technika, nebo vytrvalost?
- I tady si stojím za tím, že je to úsměv na tváři a radost z pohybu! (jak z reklamy na Voltaren prostě)

8. Běháš radši sama nebo s někým? S hudbou nebo bez?
- To hodně záleží. Většinu času asi sama, protože jsou ty výběhy hodně spontánní a potřebuju si vyčistit hlavu. Ale socializační výběhy (a především ty s gastro vložkou!) mám také velmi ráda, je to takové příjemné nabírání objemů. A někdy se sluchátky, někdy bez… Tak pade na pade.

9. Jakého závodu si nejvíc vážíš? A který ti udělal největší radost?
- Asi toho nejtěžšího. Pro mě to byl podmínkami i převýšením Naturno Sunny Mountain Trail, který trval přes 5 hodin a opravdu jsem nevěřila, že ho dokončím. (A kdyby byla na těch kozích stezkách možnost svozu, asi bych ho bývala byla i využila! 😀) O to víc jsem ale pyšná, že jsem se doplazila do cíle. A ty alpské výhledy stály za to, to musím uznat.

10. Nějaký poučný nebo zábavný zážitek z běhání?
- Nespoléhat se na bufety, páni kioskáři totiž žíznivé a hladové potulné běžce rádi prankují náhlou změnou otevírací doby!
11. Jaké jsou tvé plány a cíle pro nadcházející sezónu?
- Zrovna nedávno jsem si vyhledávala nějaké zahraniční trailové závody. Naturno mě hodně namlsalo, takže bych ráda vyrazila znovu do Alp nebo do Dolomit na něco takového vyloženě na zážitky. Ale největším cílem je naučit se poslouchat svoje tělo, protože není uměním trénovat, nýbrž odpočívat!

OUTDOOR

1. Zážitek nebo zkušenost, na který nerada vzpomínáš anebo ti přinesl cenné poučení?
- Bezpochyby to byl moment, kdy jsem se rozhodla, že trek v Albánii slibující zhruba 30 hodinový zážitek zmákneme za 8 hodin, přičemž jsme tam jako dvě jizerskohorské cácory málem zaklepaly bačkorama. Ale o tom už jsem se rozepisovala v jiném článku.

2. Kdybys mohla něco prožít znovu v rámci cestování nebo jinde, co by to bylo?
- Moc bych se chtěla vrátit znovu na Mauricius, protože jsem se tam cítila neuvěřitelně vyzenovaně. Hlavně je tam nonstop teplo (pro člověka, co si doma topí na 25°C naprostá ideálka), dá se tam chodit do hor, běhat, ale i surfovat, potápět se… Místní jsou neuvěřitelně pohostinní a to jídlo… No mňam, úplně tady u toho slintám!

3. Kolik jsi nejvíce ušla za den?
- To asi nebude zase taková hitparáda, něco mezi 30 a 40 kilometry za den. Ale i tohle se s tou krosnou umí docela pronést.

4. Která část tě baví více, plánování nebo příprava?
- Mě vlastně nejvíce baví ta realita, která je většinou diametrálně rozdílná od plánů. Ty fuck-upy, které člověk fakt nevymyslí, ale ve finále na ně nejvíce vzpomíná.

5. Čím by si měl začátečník na treku projít, aby okusil krásy treků naplno?
- Myslím si, že by si každý měl vyzkoušet spát pod širákem. Horské chaty ani pětihvězdičkový hotel nikdy nenahradí ten hotel s miliony hvězd s mravenci ve spacáku.

6. Máš svůj „srdeční“ trek?
- Nevím, zda bych úplně řekla srdeční, ale chtěla bych se jednou vrátit na Korsiku a chtěla bych si GR20 zkusit proběhnout. Tam mě bavilo, jak byla každá etapa úplně jiná a odměna v podobě válení šunek na pláži po skončení je také žůžo labůžo.

TROCHU OSOBNÍ…

1. Jak nejradši odpočíváš? Co je tvůj největší relax?
- Spánek! 😀 Já to pasivní odpočívání právě moc neumím a za odpočinek považuji běhání, lezení, tanec nebo hory, protože si parádně odpočinu psychicky. Ale snažím se každý den alespoň večer dát nějakou relaxační chvilku a rozhodně nepohrdnu nějakou parádní knížkou. Jo a jsem kavárenský povaleč. To v sobě také nezapřu.

2. Co považuješ za svoji největší přednost a slabinu?
- No wow, to je opravdu otázka hodně na tělo. Řekla bych, že moje přednost je cílevědomost, perfekcionismus a že když se do něčeho vrhnu, nikdy to nevzdám. No a výše vyjmenované jsou vlastně i moje slabiny, co si budeme povídat 😀

3. Jak zvládáš stres?
- Ehm, zeptejte se mojí terapeutky 😂 Jsem stresař a nervák a mou specialitou je stresovat se věcmi, které nemůžu nijak ovlivnit.

4. Na co se tě ještě nikdo nezeptal, ale ty chceš, aby ta otázka přišla?
- Jaký je můj oblíbený dinosaurus. Rozhodně je to triceratops.

5. Co je tvojí největší motivací?
- To je takhle asi těžké říct. Záleží jak k čemu, ale obecně bych řekla, že mou motivací je to, abych byla se sebou spokojená a pyšná na to, co jsem všechno dokázala. Umět se zastavit a říct si “Yes, takhle jsem šťastná a jsem přesně na místě, kde bych chtěla být.”

6. Kde bys chtěla být za 10 let, jak bys chtěla žít?
- Na tuto otázku bych ráda sama znala odpověď 😀 A vlastně nevím. Poslední dobou jsem zjistila, že si člověk může naplánovat život od A do Z a vlastně ty změny přichází ze dne na den. Tak se raději k ničemu neupínám a sama jsem zvědavá!

Články od Šárky, nechte se inspirovat k nejen nutričním výkonům:

Lezecký ráj v srdci Egejského moře

Většina lezců, co už mají v životě něco odlezeno, se shoduje v tom, že Kalymnos je bezpochyby lezecký ráj. Já tuto lezeckou oázu prvně navštívila před 2 lety, kdy mi ještě na kurzu od vysoké školy jeden z instruktorů řekl: “Bude to dobrý, pojeď! Máme poslední místo!”         

       

Já, decentně nalomená, jsem se jala zkontrolovat letenky, kdy mě Ryanair popostrčil větou “zbývají poslední 2 sedadla” a vzhledem k tomu, jaký jsem fatalista, nebylo o čem.

Tohle byl prostě osud, že jo. No a byla to láska na první pohled, teda zalezení, a hned bylo jasné, že tohle už bude pravidelná součást každého září, a že tam rozhodně nejsem naposledy. Letos tedy potřetí a konečně i s nějakým tím vyprávěním k tomu.

Montane tipy nejen pro běžce: Co jíst, aby vaše svaly jely na plné obrátky?

Plavková sezóna v plném proudu a to znamená jediné: běžecké kolekce jsou beznadějně vyprodané a spoustu osob vyráží nadšeně funět do parků či do přírody. Je jasné, že běh si bude vyžadovat i nějaké specifické stravovací požadavky. A jak k tomu tedy přistoupit?            

    

V první řadě je třeba si určit priority. Pokud je naším cílem právě ta plavková sezóna a běh je pro nás především nástrojem pro komunikaci s OTP (čti okrasným tukovým prstencem), samozřejmě ty stravovací hostiny budou vypadat úplně jinak, než pokud jsme se rozhodli potrénovat na půlmaraton a budeme se snažit z našich lýtek vytřískat maximum. Proč to vlastně moc nejde dohromady?

Můj pětihodinový trailový očistec v Alpách

“Čus, nebouchneme tam nějaký hezu trailovej závod?”, tázal se pln očekávání kamarád po telefonu. A protože můj entuziasmus nezná hranic, s naprostou absencí jakékoliv soudnosti a kritického myšlení jsem se na podzim přihlásila na dubnový 30 km dlouhý zážitek s ještě větším zážitkovým převýšením. A tak se s Vámi jdu podělit o (nejen nutriční) průběh tohoto pětihodinového očistce.                

Dobrá příprava je základ